Skály & Horniny

Kout Bavorska bohatý na kameny

Vzhledem k výskytu velké škály nejrůznějších minerálů a hornin jsou Smrčiny často
nazývány „koutem Bavorska bohatým na kameny“. Hlavní horninou Smrčin je žula,
která se vyskytuje v mnoha různých barevných variantách, od třpytivé nažloutlé nebo
načervenalé až po světově proslulou modrou z vrchu Kösseine. Kromě ní zde
najdete rulu, čedič, fylitovou břidlici, mramor, křemen, zelený porfyr, mastek a
spoustu dalších hornin. Ve Weissenstadtu se bohatá naleziště křišťálu dobývala
dokonce v podzemních chodbách pod městem. V rámci prohlídek si je můžete
prohlédnout ještě i dnes. Nejvýznamnější sbírka minerálů z oblasti Smrčin je k vidění
v Muzeu Smrčin (Fichtelgebirgsmuseum) ve Wunsiedelu. Veřejnosti bohužel
nepřístupná je celosvětově největší sbírka průmyslových hornin v archívu přírodních
hornin v Evropském centru kamenických řemesel ve Wunsiedelu.

Největší skalní labyrint Evropy
Na všech větších vrcholech Smrčin se nacházejí skalní útvary z převládající hlavní
horniny: žuly. Stejně tak rozmanitý jako je žula sama o sobě, je také její výskyt v
krajině. Absolutním zlatým hřebem mezi skalními formacemi a geologickými
zvláštnostmi ve Smrčinách je skalní labyrint Luisenburg u Wunsiedelu. Obrovské
skalní bloky neuspořádaně rozházené jako kostky a naskládané na sobě tvoří
jedinečnou přírodní podívanou, které není v Evropě rovno. Již před 200 lety začali
občané Wunsiedelu, fascinovaní touto krajinou, pracovat na jejím zpřístupnění.
Vznikla nejstarší měšťanská krajinná zahrada Evropy. Cesty a schody, kamenité
chodníčky, dutiny a tunely, věžičky, lavičky a vyhlídkové plošiny udělají z návštěvy
tohoto zvláštního geotopu ten pravý zážitek. Dějiny vývoje země a kulturní dějiny zde
vzájemně zcela splývají.

Původní skalní věže
Ze skalisek v horách vyhlodal zub času původní, chaoticky uspořádané a svou
formou zčásti jedinečné skalní věže. Působivé příklady se nacházejí na Rudolfsteinu,
Burgsteinu nebo Habersteinu. Bizarní formy těchto skalních věží nenechaly v klidu
ani Johanna Wolfganga von Goetheho při jeho cestách Smrčinami. Chtěl pochopit,
jak mohly vzniknout tyto mírně zaoblené skalní formace připomínající pytle vlny
naskládané na sebe. Byl to opravdu Goethe, kdo popsal vznik těchto skalních útvarů
jako první a tento proces zvětrávání nazval „vlněné pytle“.

Kamenná moře z doby ledové
Podnebí v dobách ledových rozdrolilo některé skalní útvary na vrcholech. Kdysi jistě
mohutná skaliska se působením vody, větru, ledu a slunce rozpadla na menší
balvany. Zbyla zčásti rozlehlá kamenná moře a suťové haldy. Tyto kamenné
pozůstatky doby ledové jsou k vidění například na vrchu Platte, Kösseine a
Haberstein (Schneeberg). Nedávnými výzkumy bylo zjištěno, že těch 10.000 let od
poslední doby ledové zde dobře přežily nejen skalní bloky. Do dnešních dní se zde
zachovalo také několik živočišných druhů, zejména pavouci a střevlíci, kteří se sem
stáhli během doby ledové. Zvláštní charakter krajiny a mikroklimatu v nitru těchtokamenných moří a suťových hald se stále ještě podobá podmínkám panujícím v
Evropě v dobách, kdy byla z velké části pokryta ledovci

Magnetická hora
Další geologickou zvláštností je Haidberg u Zellu. Alexander von Humboldt, kdysi
důlní dozorce v Arzberku, objevil, že zdejší hornina má magnetické účinky. Kdo
vstoupí na Haidberg s kompasem, bude se divit, že se jinak spolehlivá střelka snad
zbláznila.

Kamenolomy – kdysi důležité pracoviště, dnes cenný ekosystém
Ve více než 130 kamenolomech se na počátku 20. století těžila žula, mramor, čedič a
mastek. Práci zde mělo několik tisíc lidí. Dnes existuje již jen hrstka provozů
dobývající tyto cenné přírodní materiály: modrou žulu z vrchu Kösseine,
Wunsiedelský mramor a čedič na výstavbu silnic. Staré opuštěné kamenolomy jsou
dnes významnými a cennými ekosystémy pro živočišné a rostlinné druhy.