Příroda & Krajina Smrčin

Krajina utvářená dvěma přírodními oblastmi

Smrčiny lze z hlediska krajiny rozdělit do dvou velmi odlišných přírodních oblastí:
Vysoké Smrčiny (Hohes Fichtelgebirge), s nejvyššími vrcholy Schneeberg (1053 m) a
Ochsenkopf (1024 m), obklopuje jako otevřený horský žulový prstenec Selbskowunsiedelská
náhorní plošina (Selb-Wunsiedler-Hochfläche) známá také pod
názvem Sechsämterland (Země šesti úřadů). Celé horské pásmo se přitom podobá
podkově otevřené severovýchodním směrem.
Po celém hřebeni Vysokých Smrčin se táhne téměř souvislé pásmo lesů, které sahá
od hory Kornberg na severovýchodě přes horské masívy vrchů Schneeberg a
Ochsenkopf až po vrch Kösseine na jihozápadě. Velmi chudá půda a zejména pak
chladné a vlhké klimatické podmínky byly pro zemědělství zcela nevhodné.
Zakládání osad v horských oblastech bylo proto velmi obtížné. Důvodem zakládání
obcí jako je Bischofsgrün, Fichtelberg nebo Warmensteinach v oblasti Vysokých
Smrčin byla hornická činnost. Na vymýcených plochách rozsáhlých lesů jsou
rozeseté jako ostrůvky v moři stromů.
A přesně opačně se prezentuje krajina v oblasti Vnitřních Smrčin. Přibližně od roku
1000 našeho letopočtu začalo její intenzívnější osídlování. Byly založeny mnohé
z ještě existujících obcí a měst na území zvaném „Země šesti úřadů“
(Sechsämterland). Lesy byly z větší části vymýceny a na jejich místě byly zakládány
louky a pole. Pouze na místech, na kterých byla půda pro zemědělské využití velmi
špatná, na větších vyvýšeninách nebo v oblasti bažin a rašelinišť, zůstaly zachovány
lesy, které však byly také velmi intenzívně využívány. A tak tedy ve Vnitřních
Smrčinách existují tyto lesy roztroušené v kulturní krajině mezi obcemi a městy jako
ostrovy.
Dvě klimatická pásma přinášejí rozmanitost
Tato dvě pásma způsobují v rámci Smrčin také velké klimatické rozdíly. Západní
část, zejména pak oblast hor, je ovlivněna atlantickým prouděním. Pro toto území je
charakteristické vysoké množství srážek (až více než 1200 mm) a vzhledem
k vysoké nadmořské výšce také velmi nízké teploty (Schneeberg, s průměrnou roční
teplotou 3,7 stupně Celsia). Výsledkem tohoto velmi extrémního klimatu ve
Smrčinách je hojný počet rašelinišť a přirozené horské lesy s podmáčenými
smrčinami ve vyšších polohách.
Horské pásmo ale současně působí jako zábrana proti převládajícímu směru větru a
chrání tak Vnitřní Smrčiny, jak se Selbsko-wunsiedelské náhorní plošině také někdy
říká, před západními větry a dešti. Současný vliv kontinentálního klimatu zároveň
umožňuje otevření prostoru východním směrem. Díky němu se mohly ve Smrčinách
na poměrně malé ploše souběžně vyvíjet relativně velmi odlišné a rozmanité biotopy.

Významný styčný bod propojující biotopy a biologickou rozmanitost
Velké množství rozmanitých ekosystémů je domovem odpovídajícího množství
rozmanitých druhů rostlin a živočichů. Obrovská rozmanitost druhů (biodiverzita) je
navíc posílena ještě tím, že Smrčiny jsou styčným pohořím mezi Franckým lesem
(Frankenwald), Franckým Švýcarskem (Fränkische Schweiz), Hornofalckým lesem
(Oberpfälzer Wald) a Bavorským lesem (Bayerischer Wald), a dále Krušnými horami.
Zejména v dobách ledových byly živočišné a rostlinné druhy nuceny migrovat do
odledněných oblastí. Ve Smrčinách můžeme ještě i v dnešní době najít takzvané
relikty z doby ledové, tedy druhy živočichů a rostlin, které mohly ve Smrčinách přežít i
po skončení doby ledové, zatímco v jiných oblastech již dávno vymizely.
Stejně jako kdysi jsou středohoří i dnes důležitými refugiálními oblastmi i turistickými
točnami a koridory pro další šíření. Rozlehlé a klidné lesy chrání plaché živočichy a
citlivé rostliny před lidmi. Živočichové a rostliny žijící nebo rostoucí u vody nebo ve
vodě jsou odkázáni na řeky a potoky, aby mohli migrovat nebo se dál šířit. Smrčinám,
jakožto prameništi mnoha plynoucích vod zajišťují velké řeky Mohan (Main), Ohře
(Eger), Sála (Saale) a Nába (Naab) spojnici až do Severního a Černého moře.
K tomu je ještě třeba přičíst spoustu druhů, kterým nabízí kulturní krajina s velmi
bohatou strukturou důležité životní prostory vytvořené lidskou rukou.
Nezáleží tedy na tom, zda po souši nebo po vodě, Smrčiny jsou křižovatkou
turistických cest a koridorů pro další šíření a propojují životní prostory z celého
středoevropského území. První vědecké důkazy naznačují, že právě díky tomu, by
mohly živočišné a rostlinné druhy ve Smrčinách vykazovat vyšší genetickou diverzitu
než na jiných územích. To vše by mohlo být důvodem toho, že ve Smrčinách mohlo
do dnešních dob přežít tolik vzácných živočišných a rostlinných druhů, zatímco
v jiných přírodních oblastech již dávno vyhynuly.